Victor Amadeus Opinel byl podomním obchodníkem a na svých cestách se shodou okolností naučil kovat hřebíky, což lze z dnešního pohledu považovat za prapůvod celého příběhu. Kovářské řemeslo mu učarovalo, časem zcela zanechal obchodu a s nadšením si vybudoval vlastní kovárnu ve vesničce v Aliez-le-Vieux, v blízkosti Saint-Jean-de Maurienne. Do rodinného podniku zapojil i jeho syna Davida, který se časem ukázal jako zručný pomocník. Po smrti Victora dílnu vedl sám David a brzy si vybudoval renomé poctivého řemeslníka a jeho sekáčky na větve a srpy byly u zemědělců natolik populární, že se pro ně sjížděli z dalekého okolí.
V roce 1872 se narodil Josef Opinel, první z pěti Danielových dětí. Josef byl vášnivým obdivovatelem nových strojů a technologií a s vlastnoručně vyrobeným fotoaparátem v jeho osmnácti letech fotografoval svatby a významné události v okolí. Josef toužil vymyslet vlastní objekt, který by vytvořil za použití soudobé moderní techniky. Přestože jej od tohoto David, zastánce tradiční ruční řemeslné výroby zrazoval, věnoval Josef veškerý volný čas vylepšování malého kapesního nožíku. Od tohoto momentu můžeme tvrdit, že nůž Opinel byl na světě!
V roce 1897 přišel Josef s myšlenkou, že by vyráběl nože v různých formátech, které by byly vhodné pro malé i velké ruce a zároveň by byly rozdílné typy nožů pro odlišné účely použití. Vytvořil tak řadu nožů s číslováním od 1 do 12, přičemž čím nižší číslovka byla, tím se jednalo o menší nůž. Malou zajímavostí je, že nožík číslo 1 byl vybaven kroužkem pro zavěšení na řetízek kapesních hodinek. V současné době je nejmenší Opinel N°02, který má čepel dlouhou 3,5 cm. Časem se objevily i obří nože jako propagační výrobky do výkladních skříní či zakázkově vyráběné nože N°13, které mají čepel dlouhou 22 cm a celkovou délku 50 cm při otevřeném stavu. Naopak výroba N°11 byla ukončena v roce 1935.
Rok 1901 je ve znamení prudkého rozmachu firmy. Ovšem s rostoucí poptávkou přestává výroba stíhat produkovat potřebné množství nožů. Josef proto opustil dílnu svého otce a vybudoval nový závod, pro který vyvinul i nové stroje pro zefektivnění výroby. Jeho továrna byla prvním místem v okolí, která byla elektrifikována hydraulickými turbínami. Josef si zavedl elektrický proud i do svého domu a co víc, dokonce se rozhodl rozmístit několik světel po cestě, mezi továrnou a jeho domem. Když tuto novinku viděli místní obyvatelé, údajně se ho jedna starší dáma zeptala, jak se mu podařilo dostat petrolej pro lampy do drátů...
V roce 1565 král Karel IX nařídil, aby každý nožíř na své výrobky umisťoval vlastní značku, aby byl zřejmý původ každého nože a jeho kvalita. Josef na tuto dávnou tradici navázal a v roce 1909 vytvořil vlastní znak s rukou a korunou. Ruka symbolizuje požehnání svatého Jana Křtitele a koruna připomíná, že Savojsko bylo vévodstvím. Od té doby je každý Opinel opatřen touto značkou.
Josef Opinel se s jeho výrobky v roce 1911 zúčastnil mezinárodní výstavy Alpine v Turíně. Pro tuto příležitost vytvořil velkolepý stojan s vyřezávaným dřevěným rámem, v němž představil svůj slavný kapesní nůž ve všech dvanácti velikostech, ale i rozšířenou kolekci stolních a kuchyňských nožů, nůžky, břitvy, ruční vrták pro odebírání vzorků sýra, zahradnické prořezávací nože a vývrtky. Precizní instalací vzbudil nebývalý zájem a porota mu udělila zlatou medaili. Vitrína je k vidění v nynějším sídle společnosti Opinel a i diplom je pečlivě uschován v archivu.
Rok 1915 přinášní další velké změny. Josef si brzy uvědomil, že nikdy nebude moci plně rozvíjet jeho podnikání, pokud by zůstal v současném odlehlém kraji. Uprostřed války tak cestuje po okolí a hledá nové ideální místo. To našel na okraji Chambery v Cognini, kde koupil starou koželužnu. Prostory byly zchátralé, ale v blízkosti vlakového nádraží. Poloha v centru železniční a silniční sítě byla významným přínosem. Vybavení staré dílny bylo demontováno a na mulách dopraveno až k železnici, odkud stroje putovaly vlakem až do Chambery. Náročná rekonstrukce prostor trvala mnoho měsíců, až konečně v roce 1917 Josef a jeho synové Marcel a Léon v nové továrně započali novou éru průmyslového a obchodního rozvoje značky Opinel.
V roce 1926 postihla závod katastrofa, továrna byla zcela zdevastována požárem. Budova byla vytápěna štěpky, které vznikaly při tvarování dřevěných rukojetí nožů. Zajímavostí je, že štěpka se používá k vytápění továrny Opinel i v současné době, kdy šetří kolem 200 000 litrů paliva ročně. V lednu 1926 špatně uhašená kamna způsobila rozsáhlý požár, který zničil celou budovu. Rodina tuto událost pojala jako další výzvu a rozhodla se, že od základu vybuduje zcela nové moderní prostory, které budou zcela přizpůsobeny potřebám moderní výroby.
Ve velmi krátkém čase byla postavena nová továrna a již v roce 1927 došlo k jejímu slavnostnímu otevření. Alespoň částečná výroba v této budově probíhala až do roku 2013.
V roce 1950 se do dění ve firmě zapojil Maurice Opinel, kterému tehdy bylo 23 let. Z počátku pomáhal strýci Leonovi s administrativou a marketingem, ale po vzoru jeho otce jej to táhlo spíše k technice a netrvalo dlouho a přesunul se do výroby. V tomto období továrna zaměstnávala více jak padesát lidí.
Z počátku měl klasický nůž Opinel čtyři komponenty: čepel, rukojeť, pevný ocelový prstenec a nýt. Prstenec zakončoval rukojeť, pevně dřevo stahoval a skrz něj procházel nýt čepele. V roce 1955 se Marcel Opinel zabýval myšlenkou, jak zvýšit bezpečnost při používání nože a vymyslel systém Viroblock. Nůž byl opatřen rotujícím zámkem, který se posouval po ocelovém prstenci. Zámek uzavíral drážku a tím blokoval čepel v otevřené poloze. Až v 90. letech byl systém Viroblock upraven tak, aby mohl zajišťovat čepel i ve složené pozici. Nejprve byl systém používán pouze na některých modelech a až od roku 2000 je na každém noži – od velikosti N06.
29. leden se stal černým datem v historii rodiny Opinel. 29. ledna 1926 jejich výrobní závod pohltily plameny požáru. Ve stejný den v roce 1960 zemřel po celoživotním působení ve své továrně Joseph Opinel ve věku 88 let. A třicet let po svém otci 29. ledna 1990 zemřel Marcel Opinel.
Po druhé světové válce přišlo období prosperity a na počátku 70. let výroba opět narážela na kapacitní limity současné továrny. Opět je budován nový, větší a modernější závod jen o pár kilometrů dále v průmyslové zóně v Chambery v La Revériaz. Z počátku se jednalo pouze o výrobní prostory, ale od roku 2003 se budova stala i hlavním sídlem společnosti.
Opinel byl a je populárním výrobkem pro každodenní použití. Jeho estetiku a funkčnost docenilo již několik generací uživatelů a bez výrazných změn se jeho design nezměnil již po jedno století. I z tohoto důvodu byl v roce 1985 nůž Opinel uveden na seznamu „Victoria and Albert Museum“ jako jeden ze 100 nejlepších designových výrobků. Na stejném seznamu jsou další ikony jako například Porsche 911 či hodinky Rolex.
Opinel je součástí francouzského kulturního dědictví a je uveden v několika publikacích. V roce 1989 byl zapsán ve slovníku Larousse s definicí: „zavírací nůž s drážkou v dřevěné rukojeti, ve které je složená čepel, když je nůž zavřený“.
Rodinná sága pokračuje a v roce 1998 Maurice Opinel předal vedení firmy synovi Denisovi.
Opinel opět buduje – roku 2003 byla postavena nová administrativní budova, ústředí firmy, kam byly shromážděny veškeré obchodní aktivity společnosti. Nová budova byla postavena vedle stávajících dílen a celková plocha areálu přesahovala 5000 m2.
Další ocenění se Opinelu dostává v roce 2006. Nakladatelství Phaidon design Classics a mezinárodní porota designérů vyhlásili nůž Opinel jako jeden z 999 nejlepších designů všech dob.
V roce 2013 došlo k rozsáhlé rekonstrukci muzea Opinel, které se nachází v Saint-Jean-de-Maurienne. Muzeum je jedno z nejnavštěvovanějších turistických míst v Savojsku. Prohlídka muzea je zdarma a návštěvníci mohou jít po stopách původu rodiny Opinel, pozorovat vývoj ve výrobních technologiích a obchodní rozvoj značky, která je v současné době známá po celém světě.
